Spajk, vlastním jménem Pavel Matějíček se narodil v Mostě na podzim roku 1986.

Byl to rušný rok – Mentor sepsal hackerův manifest, raketoplán Challenger explodoval 73 sekundy po startu, Sovětský svaz vypustil kosmickou stanici Mir, explodoval a začal hořet čtvrtý reaktor jaderné elektrárny v Černobylu, Intel započal výrobu mikroprocesoru Intel 80386, byly objeveny první zkameněliny dinosaura v Antarktidě a Metallica vydala své asi nejlepší album Master of Puppets.

Možná i tyto okolnosti ovlivnily můj budoucí vývoj :) Dva roky poté se rodiče přestěhovali do Chebu kde jsem žil dalších 20 let životem běžného kluka – chodil jsem do skauta, hrál si na počítači a později i s počítači. Během bouřlivé puberty jsem mimo jiné studoval veřejné právo na Trivisu v Karlových Varech a Hotelovou školu v Mariánských Lázních, přesněji Odborné učiliště pod její taktovkou, díky kterému jsem tomuto povolání porozuměl mnohem lépe než polomanažeři z hotelovky.

Začátky

Několik let jsem se tomuto zaměstnání s nadšením věnoval ve francouzské restauraci Goethe, která měla největší podlahové akvárium v Evropě a v něm plavající japonské koi kapry. Obsluhoval jsem vybrané hosty a snil o tom, že se jedou stanu jedním z nich a nechám se také takto profesionálně obsluhovat. Když jsem se ale rozhodl oženit a po prohýřených letech mládí se trochu usadit, nedalo se již v západních Čechách, kde byla lázeňská sezóna od dubna do října uživit. Proto jsem nastoupil jako sanitář do Chebské nemocnice, kde jsem pracoval na většině oddělení od Ambulance přes Operační sály až po Patologii. Práce to byla zajímavá, bavila mne ale vystačila i s šílenými přesčasy tak akorát na přežití. Jelikož se mi manželství nevyvedlo, rozhodl jsem se odstěhovat do Prahy, kam jsem vždy chtěl, rozvést se a začít znovu od začátku, silnější a moudřejší než kdy dřív.

Praha

V Praze je blaze.Práci jsem našel hned druhý den, nastěhovali jsme se s kamarádem do bytu v Libni a já konečně začal doopravdy žít. Město pulzovalo svou energií, lákalo nás, abysme podnikali cesty do jeho nitra a objevovali jeho temné i světlé stránky. Možnosti se přede mnou otevíraly a zase mizely jako kouzelné nitky. Stačilo zatáhnout, chytit se a pak už jen sledovat kam vás zavedou. Pracoval jsem i nadále ve zdravotnictví, v domově pro seniory, kde jsem se toho o životě a smrti naučil víc než kde jinde.

V tu dobu za mnou začala jezdit zdravotní sestřička z Chebu a náš vztah se začal měnit z přátelství s benefity na partnerský. Několik měsíců jsem ve svém Fordu Fiesta kočoval mezi Prahou a Chebem, než jsme se rozhodli že náš vztah posuneme na další level a začneme žít spolu. To, že to bude v Praze, bylo bez debat. Olča si našla práci ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady a já se do stejné firmy, avšak na jiné oddělení, přesunul za ní. Zde jsem opět pracoval na operačním sále a poté i na lůžkovém oddělení, jelikož tam paradoxně bylo méně práce a více peněz. V tu dobu jsem se již od kamaráda odstěhoval a přestěhoval se i s Olčou ke třem kamarádkám ze střední školy, které okupovaly byt na Pražském Žižkově. Po více než půl roce bydlení ve dvou a se psem v pokoji 4×4 metry jsme se rozhodli osamostatnit a pronajali si vlastní, krásný a slunný byt mezi parky Vítkov, Parukářka a Židovské pece, opět na milovaném Pražském Žižkově. Zde jsme se usadili a já po čase mohl opět změnit zaměstnání.

ESET

V roce 2012, chvíli před koncem světa, jsem se rozhodl začít konečně pracovat v IT, když už jsem konečně dostal tu možnost. Absolvoval jsem kurz správy počítačových sítích a  začal hledat zaměstnání. Jako první se mi ozvala společnost ESET, jejíž nabídku jsem s vděkem přijal a začal jsem pracovat v technickém oddělení na pozici Specialista technické podpory. Naplní mojí práce byl kromě technické podpory koncových i firemních zákazníků také překlad uživatelského rozhraní našich produktů do češtiny, zaměření na podporu mobilní platformy Android, podpora LINUXového portfolia a spousta další kreativní činnosti.

V prosinci téhož roku, krátce před Vánoci, se nám podařilo zadělat na sviště. V dubnu 2013, jsem se dozvěděl, že to bude kluk. Předběžný datum porodu je 9.9.2013, krátce po mých narozeninách. Olinka i mimčo jsou zdraví, klučina se bude jmenovat Honzík. Také jsem si, hlavně kvůli malému, koupil auto – Forda Fusion 1,4 v černé barvě.

Rodina

Nakonec to vyšlo ještě lépe. Honzík se narodil přesně v den mých narozenin a byl to ten nejhezčí dárek, jaký jsem mohl dostat. Když jsem uslyšel jeho hlas, jak se hlásí o svoje místo na světě, bylo mi štěstím do breku. Dle čínského horoskopu je to „zlatý had“ a já se rozhodl, že si tuto událost nechám zvěčnit na ruku v podobě maorského tetování. Čekací doba na kéru byla docela dlouhá, ale nakonec padla na velmi symbolické datum – 11.12.2013. Honzík se okamžitě stal miláčkem celé rodiny, posunul nás do pozadí a veškerá pozornost se soustředí na něj. Je tím nejlepším, co jsem zatím tomuhle světu zatím dal, změnil můj život i mě k lepšímu a já mu předám to nejlepší, co ve mě je. Největší obdiv a slova díků patří samozřejmě Olince, která Honzíkovi věnuje svůj čas a lásku, pečuje o něj a tvoří základy pro jeho budoucí život.

Rok se s rokem sešel a najednou se prodávali kalendáře s číslovkou 2016. Od té doby je v provozu už jiný web. Za tu dobu co jsem sem nepsal (tento text byl na starém webu, na jiném serveru a musel jsem dohledat staré přístupy a pal fakenout záznamy v hosts abych se na starý virtuál dostal a text vykopčil, protože databáze byla zcorruptěná) se toho stalo mnoho.

Manažer

Především jsem se oženil s Olčou, takže je z ní Matějíčková a o svatební noci jsme si zadělali na dalšího sviště. Kubík, jak se můj druhorozený jmenuje, se tentokrát naštěstí netrefil do něčích narozenin, ale na den před aprílem. Je narozen v roce „ohnivé opice“ a tak mi přibude další kérka na ruku. Takže od té doby je doma dvakrát tak veselo 🙂 Někdy mezi tím vším mne v práci povýšili a tak je ze mně teď Manažer technické podpory ESET. Snažím se být spíš teamleaderem, než despotickým šéfem a snad se mi to i daří. Jinak se toho stihlo hodně, posunul jsem se technicky zas o něco dál, jako velký milník mne nedávno potěšilo to, že jsem dokázal rozjet na svém Raspberry Pi Arch linux, na něm Sambu a udělal si z něj tak NAS a přes DDNS ho mám dostupný odkudkoliv. Taky dělám na nějakých ESETích projektech pro Ministerstvo vnitra, Českou poštu, různé velké finanční instituce a podobně, kde jsem se naučil něco o databázích a bezpečnosti. Během tvorby tohoto webu jsem se také začal okrajově zajímat o HTML 5 a CSS, abych si jej mohl vyladit ke své spokojenosti.Velkou změnou byl v tomto roce také fakt, že jsem přešel na iPhone a díky tomu vzniklo i několik článků na tomto webu.

Poznámka: stránka je průběžně (meziročně) aktualizována, takže se sem za pár let můžete vrátit a sledovat můj progress 🙂